René Descartes: Meditace o první filosofii I.

Smyslem první meditace je nalezení archimedovského bodu, tedy neochvějné jistoty, nezpochybnitelné pravdy, která by se stala východiskem pro celou Karteziánskou filozofii (Cartezius = René Descartes = otec racionalismu).

Tuto neochvějnou jistotu chce Descartes nalézt pomocí tzv. metodické skepse, která tkví v kompletním zpochybnění dosavadního vědění. Sami jsme totiž (při troše reflexe) svědkem své nevědomosti a některých zakořeněných nepravd.

Je tedy třeba teoreticky odstranit vše, O ČEM LZE POCHYBOVAT - CO LZE UVÉST V POCHYBNOST - a to nikoliv po jednotlivých faktech, ale rovnou zpochybněním celých základů, na kterých je dosavadní poznání vystaveno.

Descartova metodická skepse má v základě 3 fáze:

1) ZPOCHYBNĚNÍ SMYSLOVÉHO POZNÁNÍ - Descartovy první pochyby vedou k lidským kognitivím schopnostem. Smysly nás totiž občas klamou, a jak sám píše, kdo nám jednou zalže, není radno mu neochvějně nadále věřit. Ve vší stručnosti lze říci, že ve smyslových informacích - dle Descarta - žádnou jistotu nenajdeme.

2) SNĚNÍ x BDĚNÍ - Další fáze pochybnosti vznáší otázku, zda dokážeme s naprostou jistotou rozlišit realitu od snu, jinými slovy snění od bdění. Téměř každý má zkušenost s tím, že alespoň jednou zaměnil realitu za sen či spíše naopak sen za realitu. Krom toho jsou tu další fenomény, jako například probuzení ze snu do dalšího snu. JAK SI TEDY MŮŽEME BÝT JISTI, ŽE PRÁVĚ TEĎ NESNÍME? A co když je sám život snem - snem ve snu?

3) KLAMAVÝ DÉMON - GENIUS MALIGNUS - poslední fází metodické skepse se kterou se setkáváme v první meditaci je zpochybnění existence vnějšího světa. To Descartes provádí teoretickým zavedením klamavého boha, který ovládá naše nervové spoje a neustále nám předkládá falešnou realitu. Podsouvá nám myšlenky, pocity i obrazy, zatímco my jsme naprosto na jiném místě a celá okolní realita (resp. vnější svět) je pouhou iluzí.

OTÁZKA ZNÍ: Když je vše okolo pouhá iluze a klam, existuje tedy něco jistého?

ŘEŠENÍ: Přesto, že vše okolo je klam - musím nutně existovat JÁ - jelikož jsem klamán!

Problém je dále rozvíjen v další meditaci...

Budai není Buddha!

Lidé často zaměňují dvě rozdílné osoby, považujíc je za Buddhu. Je třeba zdůraznit, že Sídhartha Gautama tzn. zakladatel buddhismu není nikdy vyobrazen s pupkem nebo úsměvem od ucha uchu, a to ani na obrázcích, ani na soškách.

Lidé jej často pletou s čínským bůžkem jménem Budai, který je bohem prosperity a štěstí. Dle legendy se jednalo o čínského mnicha, který byl nadmíru štědrý a veselý. Důležité je, že se jedná o čínského mnicha, zatímco Sídhartha Gautama byl indický hinduistický princ. Časový rozdíl mezi nimi představuje cca 1.500 let.

Buddha je vždy vyobrazen štíhlý a s typickým, lehkým, vyrovnaným úsměvem. Důležitý je také fakt, že Buddha není božstvem či přímo uctívaným objektem, nýbrž ideálem, ke kterému se člověk snaží příblížit. Buddha je titulem, který představuje 'osvíceného', tedy člověka, jež dokázal transcendovat své ego a není tak obětí utrpení, vznikající v každodenních situacích (pojem je samozřejmě komplexnější).

Martinismus

Snaha poznat sebe sama, jací jsme, vyžaduje mnoho práce
ale musíme usilovat i o takové poznání sebe sama, jakými bychom měli být.
Tyto dvě disciplíny jsou spojeny a je třeba se jim věnovat neustále,
na tyto navazuje třetí disciplína, jež je bezpochyby nejobtížnější...
Spočívá v tom, že jakmile rozpoznáme, jací bychom měli být
musíme vytrvale pracovat na tom, abychom se takovými i stali...